Po dlouhé době jsme se rozhodli pro další výlet na východ. Předpověď počasí sice říkala, že bude sem tam pršet ale přece jen jsme se rozhodli jet, však sem tam neznamená furt, ne. Vyjíždíme v 6:00 a bez problémů se za hodinu a něco dostáváme na Bumbálku. Směřujeme přes Makov a Bytču na Súľovské skály. Súľovské skály jsou prý velmi hezké, s dalekými výhledy a nádhernou přírodou ( viz. www.sulov.sk ). Po menším bloudění v Bytče, kdy jsme ne zrovna správně trefili cestu a jeli po opačné straně Váhu, přijíždíme do oblasti skal v 9:15 ( první foto ) a s nelibostí zjišťujeme, že místo "sem tam přeháněk" to vypadá na potopu světa. Prší opravdu hustě a navíc je mlha. Brzy pochopíme, že nemá cenu do skal vůbec lézt a tak směřujeme k cíli č.2 - Čachtickému hradu. Takže zpět do Bytči a za chvíli najíždíme na dálnici D1 směr Bratislava. Tato operace se až na menší skorokonfrontaci s protijedoucím autem při 100km/h obešla bez problémů. Dálnice D1 je úplný opak toho, co jsme viděli pod Tatrami - je nová, moderní, bez děr a ostrých zatáček. Příjemnou stočtyřicítkou letíme bez nesnází přes Trenčín až do Nového Mesta nad Váhom a sjíždíme do Čachtic. Čachtice jsou kupodivu docela velké město. Avšak totálně neznačené. Až když je projedeme celé ( na konci Čachtic je pole asi s chmelem - foto 2-4 ) a zase se vracíme, uvidíme malou cedulku u kostela - "Višnové". Podle mapy tam někde hrad teoreticky je. Cesta je tak akorát pro jedno auta ( kupodivu bez děr ) a vede hustým lesem až do Višnové ( což je takový konec světa ). Auto radši necháváme "v centru" a vracíme se kousek po cestě - foto 5, kde jsme viděli žlutou značku vedoucí na hrad. Cesta na hrad je hodně do kopce ( převýšení 150m ) a vede hustým lesem, kousek po louce - foto 6. Konečně dolézáme k hradu. Výhled odsud musí být opravdu nádherný. Ale dneska ne. Mlha nás omezuje tak na 10m. Aspoň že neprší. Hrad je velký, stojí na otevřeném kopci, takže výhled musí stát zato ( opravdu, v mlze nejezděte! ) ale je takový už skoro rozpadlý. Naučné cedule nebo vůbec nějaké cedule o historii hradu tady nejsou. Škoda. Chvíli běháme po hradě, hledáme onu vanu čachtické paní ( kde se prý koupala v krvi mladých dívek, foto 7-18 ) ale když nic nenacházíme, vracíme se zpět. Chceme jít zpět po zelené ale protože mapu máme v autě a cesta se nám nějak nezdá, tak se už skoro psychicky na dně vracíme zpět k hradu a jdeme dolů do Višnového po stejné cestě. Auto stojí tam, kde jsme ho nechali ( i se všemi koly ) a tak se rozhodujeme, že si ještě zajedeme na Strečno, že by tam mohlo něco být. Chceme se tedy vrátit zpět na dálnici. V Novém Meste jsme ale trochu zabloudili a tak místo po dálnici jedeme po jakési cestě, která vede souběžně s ní. Ale taky se dá. Před Trenčínem odbočujeme doprava na Bánovce - Prievidzu - Martin. Kousek před Žilinou, v nádherném údolí Váhu ( ten Váh teče snad na celém Slovensku, vždycky kolem něj jedeme - foto 19 ) vidíme vysoko nad řekou v mlze Strečno( ta mlha je snad na celém Slovensku ). Parkujeme, oněch 10Sk, které se prý platí za auto/hod, po nás nikdo nechce a tak lezeme do velmi prudkých, ledem pokrytých schodečků k hradu. Nahoře je ještě trocha sněhu a tak se brodíme až k bráně hradu ( foto 20 - konec ). Jak s překvapením zjišťujeme, ani tady nebudeme mít štěstí. Mlha je sice pořád, navíc zima a ještě je tu sníh s bahnem, ale že bude Strečno zavřené...no nic. Zaháníme žal jídlem a škodolibě se posmíváme skupince Japončíků a Němců, kteří se taky přišli podívat na hrad. Vylézáme aspoň na skálu vedle hradu, odkud je aspoň částečný výhled do údolí ( díra jak bejk ). V dálce vidíme vrcholky Malé Fatry a hluboko pod námi teče Váh. Docela "velký potok", řekl bych, že místní musí mít v době povodní o zábavu postaráno. Když už není co fotit a na co koukat, vracíme se zpět k autu a na hranice. Zastavujeme se ještě v Karlovicích v restauraci Pepi, a po vítězství Čechů nad Finy 4:3 jedeme domů...