Konečně ve Vysokých Tatrách začala letní sezóna a tak se rozhodujeme pro další výlet v tatrách po více jak čtyřech měsících. A opět rovnou něco velkého :) Chceme projít kolem vodopádu Skok Mlýnickou dolinou přes Bystré sedlo do Fukotské doliny a zpět na Štrbské pleso. Podle MAPY to vypadá pohodově. Ale že to zas tak pohodové nebude jsme zjistili až mnohem později...Přes varování meteorologů ( extrémní vedra, ozónová díra nad Evropou, biozátěž 3 atd... ) vyjíždíme brzy ráno kolem půl páté. Po cestě pořád někdo zdržuje a tak se ke Štrbskému plesu, kde parkujeme ( za 160Sk ) dostáváme až kolem osmé. A hned razíme po žluté ke Skoku. Už od prvních kroků se nám otvírá pohled do Mlýnické doliny a už vidíme i Skok. Kolem hotelu FIS a lanovky, co vede na Chatu pod Soliskom lezeme po žluté na Skok. Cesta ze začátku vede lesem, samozřejmě do kopce. Po 30 minutách mě začíná strašně bolet pravé rameno ale seštelování popruhů batohu to naštěstí eliminuje. Za chvíli vylézáme z pásma lesa a máme první výhled na "kopečky". Po levé straně máme Predné Solisko 2093m, kam bych si chtěl ještě dnes taky vyšlápnut ( vede tam červená, viz. mapka ). A za chvíli už vidíme nádherný vodopád Skok, přesně 1700m.n.m. Dole je plno turistů a tak se moc nezdržujem a lezeme kolem vodopádu nahoru. Tady jsou první řetězy ale jde se v pohodě a za chvíli jsme už nad Skokem a koukáme dolů. Kolem potoka Mlynica lezeme dál kolem Soliska po levé straně. Procházíme kolem Plesa nad Skokom, ve kterém se zrcadlí Štrbksý štít, ke kterému míříme. Cesta vede víceméně korytem potoka, je krásný výhled na hřeben Satana 2412m a asi Štrbský štít 2318m ( nevím jistě :) Cesta začíná být čím dál tím víc kamenitá a časem tráva a keříky vymizí úplně a jdeme kamenitou pouští. Navíc se začínají objevovat první sněhová pole. Přes krátký, zato hodně prudký výstup se dostáváme k Čapímu plesu 2072m. Nechápu, jak v takovém vedru může být velká část plesa ještě pod ledem. U plesa dáváme jídlo a koukáme se na nevyšší bod našeho výletu - Bystré sedlo. Je to ještě 250 výškových metrů, vidět jde na další fotce vlevo nahoře. Co mě děsí je, že je tam hodně sněhu a já jdu zas ve svých vietnamských křuskách, navíc už pekelně rozpadlých ( už abych koupil ty nové boty... ). No nic, zahajujeme poslední výstup. Obcházíme čapí pleso, obdivujeme krásně čistou vodu a modrý led na začátku července a lezeme pomalu nahoru. Značka se nějak vytrácí a tak lezeme intuitivně. Ale zatím to docela jde. Když jsme tak zhruba v polovině, koukáme zpět dolů na Čapí pleso a máme už výhled i na nevyšší pleso celé Mlýnické doliny - Okrúhlé pleso. To je komplet pod sněhem. Nechápu. Po nějaké době se dostáváme přímo pod Bystré sedlo. A tady vidíme, že nás čeká nejnáročnější úsek. Cestička na sedlo je ještě kus nad náma, ale celá pod sněhem. Navíc v dost příkrém svahu. Jak vidíme, lidi mají dost problémy, asi nic pro slabší povahy. Chvíli přemýšlíme, jestli se na cestičku dostat zleva sněhem ( což by byla dobrá volba ) ale nakonec si říkáme, že radši půjdeme zprava, tam sníh není ( to byla ta špatná volba :) Všechno jde zprvu v pohodě, výhled na Čapí pleso v pozadí se Satanem atd... je nádherný. Ale po chvíli to začíná být o držku. Jdu první a najednou se dostávám do sutě a ta pekelně klouže. Nechci absolvovat rychlovýlet zpět na o půl kilometru nižší pleso a tak se snažím najít lepší cestu. To se nakonec vede a dostávám se na stezku, která vede k sedlu. Jak si ale všímám, za mnou leze starší polský pár, kterému se asi taky nechtělo do sněhu a tak lezou za mnou v domnění, že vím o lepší cestě :) V okamžiku, kdy začnou poprvé sklouzávat po suti, se ženská chytá jako klíště šutru a odmítá se ho pustit. Manžel se jí snaží přesvědčit že je vše OK ale ženská si nedá říct a zřejmě se připravuje na smrt. Až po chvíli přeběhnou doleva na pevnější podklad a vylezou nahoru. Divně se na nás dívají ale asi jsou šťastní, že vůbec jsou. To zatím neví, že to nejzábavnější je čeká. My taky ne. Na sedlo je to už jen +-50 metrů ale cestička vede přes ono sněhové pole na pekelném svahu. Řetězy jsou asi pod sněhem a tak tu je jen vyšlapaná cestička a po pravé straně tečky od turistů, co se snaží "držet" sněhu. Pohled dolů mi říká, abych se vykašlal na focení a radši se věnoval cestě. Přece jen se nechci projet po prdeli zpět k plesu a tak schovávám foťák, překonávám poslední strmé metry k sedlu a jsme tu! Bystré sedlo - 2314m.n.m. Sedlo splňuje všechny mé představy o sedle. Uzounký průlez ve skále uzavírající celou Mlýnickou dolinu a umožňující vstup do další - Furkotské. Je to jediné místo, odkud jde vidět na obě doliny najednou. Nádhera. Vylézáme kousíček nad sedlo a odpočíváme, přitom sleduju, jak polská babucha leze po čtyřech na sedlo ( dole vzadu ). Když vyleze, tváří se náramně vesele. Asi je ráda, že to přežila...Nahoru doleze i jakýsi Slovák a se slovy "pěkné" si vyleze ještě nad sedlo. Výš už to snad ani nejde. Snažím se vylézt za ním ale přece jen nechci umřít dřív, než dostanu nový foťák a tak se zastavuju a koukám po okolí. I tohle stačí. Vidím nádherně na Kriváň a obě doliny najednou. S problémy slízám po prdeli zpět k sedlu, naposledy koukám přes sedlo do Mlýnické doliny a lezeme hodně rychlým sešupem dolů k Vyšnému Wahlenbergrovu plesu 2167m. Cesta k němu vede opět přes sněhová pole. Většina turistů volí styl "po prdeli". Vypadá to trochu krkolomně a tak zas schovávám foťák ( i když jsem viděl týpka, co to sjel s D70 v levé ruce, v pravé ruce mobil a ještě volal ) a jdu. Aspoň já bych teda rád šel ale ty moje botky jsou jako mikrolyže a tak jsem najednou na prdeli a nabírám rychlost. Ze začátku se mi sáňkování po prdeli líbí ale když vidím dole ty šutry, radši se snažím zastavit. K šutrům nějak dokloužu ale jsem celý mokrý. Ale co, kde jinde člověk zažije tolik srandy na sněhu v létě? :) Furkotská dolina se mi už tolik nelíbí. Plesa tu jsou jen dvě, všude velké šutry a navíc svítí blbé světlo, takže fotky nic moc. Celkem rychle sbíháme dolů pod Chatu pod Soliskom. Odsud je to podle ukazatele po modré jen 15min. Musím říct, že slovenské ukazatele nechápu. Jdeme půl hodiny a chata furt nikde. Voda nám už dávno došla, že si vyšlápnu ještě na Predné Solisko jsem už dávno zavrhl a jenom doufáme, že ještě pojede lanovka dolů zpět na Štrbské pleso. Naštěstí potkáváme malou studánku a tak čepujeme vodu. Strach z určitých střevních problémů ustupuje velké žízni a bereme ještě do zásoby, voda je dobrá a pěkně studená. Vidíme naposledy na Kriváň a konečně dorážíme na chatu, která je zavřená ( svatá studánka ) a lanovka samozřejmě nejede ( naposledy před 30 minutama, sakra ). Takže jdeme posledních pár kiláků k autu pěšky pod lanovkou. Cestu nám zpříjemňuje nějaké malé děcko, které pořád řve. Nedá se utišit a tak ho čtyři chlapi hodí do deky, každý vezme jeden konec a snesou ho až dolů. To by se mi taky líbilo...Otvírá se poslední pohled kamsik na východ a za chvíli jsme už skoro dole. Když se ohlédnu, vidím víceméně celou Mlýnickou dolinu. Totálně vyřízení se dostáváme opět k hotelu FIS, u kterého je bufet ( dokonce ještě otevřený ) a dáváme výbornou klobásu a langoše. Takže teď už nás čeká jenom cesta domů, která uběhla poměrně rychle. Celkově jsme ušli +- "jenom" 12km a vystoupali asi 970 výškových metrů za 9 hodin ale terén tu byl "trochu" náročnější a navíc jsme šli opravdu pomalu. Vycházka ale parádní, doporučuji...

PANORAMATICKÉ FOTKY