Po předchozí výpravě, která proběhla před týdnem, jsme se opět vydali do Vysokých Tater, tentokrát jsme měli v plánu udělat procházku ze Štrbského plesa 1355m na Popradské 1500m a zpět ( foto 1 - naše cesta je puntíkovaná různými barvami ). Cestou do Tater bylo hnusně ale jakmile jsme přijeli k horám, udělalo se nádherně. Opět vyšlo počasí. Zaparkovali jsme auto ( dokonce zadara ) a šli hledat Štrbské pleso. To jsme nalezli po mírném bloudění kompletně zamrzlé. Tak jsem ho několikrát vyfotil ( foto 2 - 9 ) a šli jsme hledat červenou značku, která nás měla zavést na Popradské pleso. Tu jsme taky našli: byl to prošlapaný chodníček, který vedl kamsi do hlubokého lesa. Po silnici se nám nechtělo ( "přece nebudem chodit po asfaltce, jsme borci, né" :) a tak jsme to riskli a doufali, že se nebudeme vracet zpět. Před námi se rozhodovali jakési dvě babky, jestli tudy jít nebo ne. Když nás ale zmerčili, jak si to hrdinně míříme do lesa, vydaly se za námi se slovy "snad vědí, co dělají" ( vzhledem k tomu, že jsme tam byli poprvé v životě.... :) Chodníček byl ale kupodivu dobře prošlapaný a uježdný, jen sem tam se boříme ( zvlášť ti "silnější" z nás si málem párkrát zlomili nohu :) Jdeme hustým lesem, takže rozhledy zatím žádné, jen si sem tam můžeme přečíst naučné cedulky o tom, jak se les dlouho vyvíjí, jak je ekologicky cenný ( dost smutné vzhledem k nedávné vichřici, i když zdejší místa nebyla skoro vůbec zasažena ). Docházíme k rozcestí pod Triganom a protože je letní cesta uzavřena ( pro nebezpečí lavin ) vydáváme se po zelené ( černé puntíky na mapě ). Po zelené se konečně otevírají první pohledy na okolní hory ( foto 10 ). Je problém nacpat tyto "kopečky" na 35mm na výšku do fotky. Konečně hladoví a žízniví ( prozíravě jsme si nechali všechny zásoby v autě ) docházíme na Popradské pleso 1500m. Otvírají se nádherné pohledy na okolní dvoutisícovky a samotné pleso foto 11 - 18 ). Na protějším "kopci" se pohybuje nějaká tečka, po zazůmování zjišťuji, že je to nějaký týpek, který má na zádech asi snowboard a leze nahoru ( foto 12 ). Opravdu čumíme, musí to být drsný borec. Kdyby uklouzl, tak má tak kilometrový tobogán po šutrech až dolů...Ještě chvíli se kocháme okolní přírodou a čekáme, jestli týpek konečně sletí a jdeme zpět ( na mapce modrá tečka, týpek nakonec nespadl, ale možná se zabil při sjezdu ). Cestou potkáváme babky, co se ráno vydaly za námi, mají můj obdiv. Nejdeme už po chodníčku ale velmi rádi jdeme po modré po asfaltce ( i když je samozřejmě pod sněhem ). Je to hodně z kopce tak vlastně běžíme. Ke konci se už u mě hodně bolí nohy ( přece jen jsem den předtím ujel na běžkách 20 km ) a to ještě nevím, že na závěr bude kilometrový nekonečný stoupavý úsek. Dolízáme zpět k autu, s celkovým časem 4hod. +- Jíme zásoby a jedeme se ještě zezdola podívat na Lomnický šít 2633m ( foto 24 ). Cestou přes Vyšné Hágy směrem na V potkáváme následky vichřice. Je to ještě horší než když jsme to viděli před týdnem ( foto 19 - 23 ). Fakt drsné :( Objíždíme Tatry a jedeme co nejrychleji domů: najetých máme něco přes 600km, nachozeno tak 15km+- ...